Rybí recepty
Recepty na vaření pro začátečníky i zkušené kuchaře

Rybí maso

Obyčejně si hledáme ještě jiné důvody, proč jsme si jídlo oblíbili než jen ten, že nám prostě chutná. Máme lepší pocit, můžeme-li zároveň říci, že kromě pro nás přitažlivé chuti je to jídlo ještě navíc zdravé, protože obsahuje například hodně vitamínů nebo hodnotných bílkovin. Zdravotní výchova je v nás už natolik zakořeněna, že máme někdy až trochu provinilý pocit, pokud mezi naše oblíbená jídla patří něco, o čem jsme se dočetli, že zrovna tak příliš zdravé není.

U ryb se tento provinilý pocit rozhodně objevovat nemusí. Rybí maso totiž zdravé je, a to hned z několika důvodů: kromě již zmíněné snadné stravitelnosti obsahuje stejně hodnotné bílkoviny jako maso teplokrevných zvířat. Spektrum těchto aminokyselin je u rybího masa stejné jako u masa ostatních zvířat. I když některé tučné ryby nejsou zrovna lehkým jídlem, v každém případě je tuk ryb lépe stravitelný než ostatní živočišné tuky. Už dávno se ví, že rybí tuk obsahuje zejména vitamín A a D. dříve se dlouho dětem podával přírodní rybí tuk. Neměl zrovna nejlepší chuť, jak si ještě mnozí z nás pamatují, a kdoví, zda nemá na svědomí v některých případech nechuť ke všemu rybímu. Novější poznatky naznačují, že maso a tuk sladkovodních i mořských ryb hrají důležitou roli v předcházení aterosklerózy. Dietou s obsahem rybího masa lze příznivě ovlivnit nebezpečné fáze aterosklerózy i nedokrevnosti srdečního svalu. Výzkumem se zjistilo, že bychom měli jíst ryby 3x týdně v celkové dávce půl kilogramu. To není tak mnoho, tři porce rybího masa přibližně po 170 gramech za týden.

Rybí maso obsahuje také důležitý vitamín B12, mořské ryby navíc jód. Z ostatních minerálních látek, které musíme tělu v potravě dodávat, jsou v rybím mase přítomny všechny, které najdeme v ostatních druzích masa. Některé ryby mají více fosforu, hořčíku a vápníku. Dlouho se věřilo, že zejména mořské ryby, právě proto, že žijí ve slané vodě, obsahují mnoho minerálních látek, že jsou jaksi „přesolené“. Ti, kdo měli předepsanou neslanou dietu, se pod tímto dojmem jídlům z mořských ryb vyhýbali, považovali je vesměs za nedietní. Není tomu tak. Mořské ryby přijímanou sůl zase vylučují, a tak si udržují vnitřní prostředí v podivuhodně stálém složení, velmi podobném vnitřnímu prostředí teplokrevných zvířat. Lze jich tedy používat i k přípravě jídel přísně dietních. To pochopitelně platí pro ryby čerstvé nebo zmrazené, ne pro ty, které se dostávají na trh nějakým způsobem upravené, třeba v konzervách, uzené nebo dokonce nasolené. Každé rybí jídlo se pochopitelně může stát nedietním ( způsobem úpravy, použitím některých přísad nebo příloh). K přípravě dietních pokrmů tohoto druhu se nehodí mořští měkkýši. Pro ně uvedené skutečnosti neplatí, u nich nedochází k zpětnému vylučování soli, a tak se jejich minerální složení blíží skladbě mořské vody.

Ryby ovšem jíme především proto, že jsou chutné – pokud jsou dobře připraveny. Odpor k rybám by byl jistě větší, kdybychom je měli jíst jen proto, že nám udělají dobře pro zdraví. Já si alespoň dobře pamatuji, že když mi bylo v mládí předkládáno jídlo s pobídkou „jez, je to zdravé“, cítil jsem instinktivně nechuť k pokrmu na talíři, ještě než jsem jej skutečně ochutnal.

O tom, že rybí maso nemusíme inzerovat jen jako zdravou součást našeho jídelníčku, ale především jako jeho velmi chutnou součást, svědčí bohatost existujících receptů na přípravu ryb po celém světě. Dobrým ukazatelem správného ocenění rybích jídel v jednotlivých zemích je také počet kuchařských knih. Zejména v přímořských státech jich najdeme mnoho, stále jsou vydávány a kupovány, stále je v nich hledána inspirace pro nová překvapení na všedním i svátečním stole.

Komentáře